Darování, slib daru a odvolání daru

11.11.2022

Při pojmu darování si jistě většina lidí uvědomí, že tohoto právního jednání se přece v životě musel účastnit mnohokrát, a tak nás u něj nemá moc co překvapit. Na Vánoce jsme přece pravidelně v pozici dárců i obdarovaných, několikrát do roka odehrávají narozeniny či jiné příležitosti k předání nebo přijmutí daru, takže a obě role tohoto právního jednání zvládáme spolehlivě plnit. Jenže to by to by na světě nemohli být právníci, kteří to vidí jinak... Tedy že dárek o Vánocích vlastně darem není. V tomto článku se podíváme nejen na podstatu tohoto právního jednání, ale i na slib daru a následky jeho porušení, a nakonec i na odvolání daru.

"Daruju ti slunce, daruju ti nebe..."

Darováním v právním slova smyslu rozumíme dobrovolné a bezúplatné převedené vlastnického práva k věci. Byť při něm plní pouze jedna strana (dárce), tak se jedná o dvoustranné právní jednání - na straně obdarovaného musí dojít k přijetí daru. Má-li se jednat o právní jednání, musí mít smluvní strany v úmyslu se právně vázat, tj. vstoupit do závazkového vztahu. Jinými slovy, o darování se nejedná, je-li převedení vlastnického práva podřaditelné pod jiný závazkový vztah, či zákon v takové životní situaci vznik závazkového vztahu nepředpokládá. Darováním tedy není plnění již existující povinnosti, jako např. placení výživného. Za uzavření darovací smlouvy právo nepovažuje výše zmíněné předání obvyklých dárků na Vánoce nebo k narozeninám, anebo například pozvání na večeři - jedná se o plnění společenské úsluhy a jednání stran vychází jen z běžného života.

Jak to je s posláním daru do veřejné sbírky? O darování se i přes matoucí označení nejedná, jelikož se jedná o situaci upravenou zvláštním zákonem. Stejně zavádějící může být i dárcovství orgánu, ale jak jsme si vysvětlili v úvodu, tak darováním může být převedeno vlastnické právo k věci v právním slova smyslu, což orgán lidského těla není.

K předání daru může dojít současně s uzavřením darovací smlouvy (lidově z ruky do ruky); pokud by k předání však mělo dojít později, vyžaduje smlouva písemnou formu. To platí i v případě, kdy je darovaná věc zapsaná do veřejného seznamu, bez písemné formy darovací smlouva jinak nevznikne.

"Slibuji, že rytíři, který zdolá draka, dám ruku princezny a půl království"

O co se pohledem práva jedná v případě pouhého slibu darování? Jednostranné prohlášení (slib) bez dalšího nebude možné posoudit jako darování; vznik závazku darovat je vázán uzavřením smlouvy, tedy akceptací daru obdarovaným. Slib darovat tedy sám o sobě nečiní dárce povinným mu dostát. Pozor - darování (darovací smlouva) je dvoustranné právní jednání.

Zcela bez následku však porušení slibu není. V případě jeho nesplnění může být osoba slibující povinna nahradit tomu, kdo slib obdržel náklady, které vynaložil v očekávání daru. Například je slíbeno darování koně a osoba, která slib obdržela, se na získání zvířete začne připravovat pronájmem stáje, nákupem krmiva a jezdeckého vybavení. Ze slibu ovšem z nějakého důvodu sejde a kůň darován nebude - zmíněné náklady bude osoba slibující povinna nahradit.

Pokud by však "obdarovaný" na vyslovený slib zareagoval souhlasem s přijetím daru, byť v budoucnu, už by se o jednalo o dvoustranné právní jednání a byla by uzavřena darovací smlouva. Jakmile by došlo k naplnění podmínky, kterou slib předpokládal, např. pouhé uplynutí času či jiné podmínky, např. zdolání draka, dárce by byl povinen slibu dostát.

Odvolání daru - pro nouzi a pro nevděk

Občanský zákoník upravuje zvláštní způsob ukončení závazku z darovací smlouvy, který se pojí se životní situací zvláštního zřetele hodnou.

Odvolání daru pro nouzi je možné za situace kdy se dárce dostane nikoliv vlastním zaviněním do nouze. V tomto kontextu se nouzí rozumí situace, kdy dárce nemá prostředky na nutnou výživu sebe, případně osob, které je povinen vyživovat ze zákona. Nutnou výživou se pak rozumí zajištění základních životních potřeb - potraviny, ošacení, léky, bydlení, to vše pouze v základní úrovni. Právo dar odvolat je dále podmíněno tím, že nouze dárce není řešitelná jinými způsoby.

Dárce si může vybrat, bude-li chtít požadovat vydání daru, anebo zaplacení jeho obvyklé ceny - to je však omezeno do výše prostředků, jaká se mu nedostává k zajištění nutné výživy. Obdarovaný se současně povinnosti dar vrátit může vyhnout tak, že nutnou výživu zajistí sám a přímo.

Odvolání daru pro nevděk je pak možné za předpokladu, že obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárci, a jedná se o porušení dobrých mravů. Takového jednání by se měl obdarovaný vyvarovat nejen vůči dárci, ale i vůči osobám dárcům blízkým. Podmínkou pro možnost domáhat se odvolání daru je dále okolnost, že dárce obdarovanému jeho jednání neodpustil.

Je pak nesporné, že příkladem takového ublížení bude zpravidla jednání, které by mohlo být kvalifikované i jako trestněprávní či přestupkové. Složitější situace nastává u některých jiných životních situací, tak například pokud dojde k darování pozemku a obdarovaný jeho část záhy na to prodá, tak dárci právo odvolat dar nevzniká. Byť by jednání šlo zhodnotit jako nevděčné, tak jím ale obdarovaný dárci neublížil jakožto jednáním hrubě porušujícím dobré mravy. Posouzení, zdali chování obdarovaného odůvodňuje odvolání daru pro nevděk, bude vždy záviset na individuálním posouzení všech okolností konkrétního případu.